V galerii KUMST byla výstava prací studentů designu z tvůrčího ateliéru Produktového designu FAVU VUT Brno. Mimo jiné byly vystaveny i modely/prototypy židlí. Na vernisáži jsem si dovolil na vystavené kousky sednout (ty, které stály na zemi, ostatní byly spíše jen prostorovými cvičeními). Vzhledem k vlastním zkušenostem jsem se rozhodl udělat vlastní kritiku jednotlivých kusů.
Zadání bylo: „jídelní židle, použité materiály hranoly do rozměru 50 x 50 mm, kulatina do průměru 40 mm, překližka do síly 6 mm, truhlářská výroba“. Není jasné, nakolik jde o nefunkční modely, funkční vzorky či prototypy. Předpokládám, že na výstavě by mělo být to nejlepší, tedy prototypy, na kterých by se mělo dát sedět a podle kterých by se mohlo vyrábět.
První věc, která je zarážející, je neznalost standardů a norem na tento typ nábytku. Židle (stejně jako ostatní nábytek musí být bezpečné, podléhají přesně definovaným zkouškám a jejich konstrukce musí mít dostatečnou tuhost proti dynamickému namáhání, stabilitu proti převrácení a to i v případě, že si na ně člověk stoupne či se na nich bude houpat. Krátce řečeno: židle musí unést 120 kg vážícího člověka, musí vydržet vrtění se (tedy i boční pohyb) i houpání na zadních i předních nohách a to, že si na ni člověk stoupne.
U židlí s područkami příliš malá rozteč (min. rozměr 42 cm, resp. 46, opt. 60 cm).
Poznámka: Dle posledních dostupných antropometrických měření v případě hmotnosti je třeba vzít 97 percentil populace mužů, což je 115 kg + něco navíc, minimální rozteč područek je dle šíře sedu žen (97 percentil) 51 cm. Někdy se uvádí 95 percentil, rozdíl v rozměrech je nezanedbatelný.
Druhá věc je špatné pochopení ergonomických zákonitostí při vstávání a usedání.
Třetí věc je volba materiálů a konstrukční spoje. Lepší či horší, jak u které židle.
Židle Jedna – autor Jakub Komárek
Popis od autora v katalogu: „Svou židlí hledám pohodlí v lehkosti a jednoduchosti. V návrhu se soustředím na náročnost výroby a dostupnost nábytku z masívního dřeva.“ Nicneříkající popis se zavádějícími prvky – místo „náročnost výroby“ je tu spíše „nenáročnost“, o pohodlí nemůže být řeč. Cca 50% je překližka, což není masivní dřevo, ale aglomerovaný plošný materiál.
Design je opravdu lehký a jednoduchý. Myslím si, že překližka by měla být silnější, aby zpevnila konstrukci. Židle A1 je z obdélníkových profilů, ale má špatně natočeny přední a zadní trnože – měly by být na výšku, aby lépe drželi boční síly. Napojení vlysů opěradla a sedáku se časem uvolní (masiv pracuje změnami vlhkosti a lepený spoj se může začít trhat) a rozviklá se. Už vůbec nevydrží nápor při houpání nebo posunutí zatížené židle. Přední trnož je navíc moc nízko, což je nepohodlné při usedání a zvedání, kdy člověk pracuje s těžištěm trupu a má tendenci si dát nohy pod sebe. Konstrukční řešení rohových spojů je neznámé.
Židle A2 je ze čtvercových profilů, k ní mám výhradu konstrukční: použití vrutů, které jsou zašroubovány do čelního dřeva noh a příček je nevhodné. Dalo by se snadno najít několik jiných řešení, přičemž konstrukční detail by mohl vycházet z klasických truhlářských spojů.
Krátce řečeno, pěkná židle, která by byla schopna života, kdyby se odladily detaily a konstrukce.
Židle KOLIK – autorka Kateřina Svobodová
Popis od autorky v katalogu: „V návrhu se zaměřuji na použití kolíku – základního truhlářského prvku. Díky tomu mohou vznikat spoje pouze za pomoci vrtání.“ Kolík je sice „základní truhlářský prvek“, ale jeho použití je určeno do plošných materiálů a nikoliv do masivu. Důvodem je sesychání, které navíc v kombinaci smrk – buk je různé. Zase jde o pevnost – při seschnutí se kolíky budou časem uvolňovat. Možným řešením by bylo použití předlisovaných kolíků, ale tuto technologii (pokud vím) nikdo v ČR nepoužívá.
Židle B1: Jak již bylo zmíněno, rozteč mezi područkami cca 45 cm je málo, tento údaj v normách pochází z období před půl stoletím. Když jsem si do židle sedl, bylo to těsné i pro mne, nejsem ani vysoký, ani rozložitý. Větším problémem je nedostatečná příčná tuhost, při zavrtění je židle povážlivě nestabilní. Dřevění kolíky i tenké příčky by chtěly jiné řešení – třeba silnější průměr příčných vlysů a trnoží s osazením do nohou, kolíky by šly asi šikmo seříznout a použít je jako klínky. Možná při dopracování jako skládačka „DIY“ by to byl zajímavý nápad.
Židle B2 (neměl jsem odvahu si do ní sednout) má ještě jeden problém – přední vlys sedáku, který drží látku bude velmi tlačit do spodní strany stehen v oblasti podkolenní. Navíc trnož pod ním činí židli nepohodlnou při sedání a vstávání.
Zajímavá koncepce, ale chtělo by to znovu a líp.
Židle Harmonia – autorka Iris Eller
Popis od autorky v katalogu: „This dinning chair mixes square and round timbers, balancing simplicity with detailed design for various aestetic preferences.“ („Tato jídelní židle kombinuje čtvercové a kulaté profily dřeva a vyvažuje jednoduchost s detailním designem pro různé estetické preference.“) Opět nic neříkající popis vypadající chytře (Jaké „estetické preference“? WTF???
Nicméně překvapivě pevná židle. Opěradlo není moc funkční – bude tlačit do zad, horní tyč – vlys je příliš vysoko, asi by bylo lepší zopakovat kulatinu použitou u sedáku. Dvě tyčky pod sedákem opět nejsou pohodlné, ale celkem snadno by se jedna dala odstranit, resp. dát dozadu. Zadní nohy jsou celkem zbytečně seříznuty v místě opěradla pod úhlem . nedává to smysl, pokud opěradlo není tvořeno plochou.
Osobně bych využil rohových spojů jako výtvarného prvku a provrtal bych silnější tyče – vlysy skrz (resp. bych na nich udělal osazení/ztenčení a prošel jím skrz čtvercový profil, aby vznikl zajímavý detail, který zesílí konstrukci).
Židle Moje poprvé – autor Martin Špunda
Popis od autora v katalogu: „Návrh je zaměřen na využití seřezávaných kulatin, ze kterých vychází konstrukce nohou a loketních opěrek a zpříjemňují tak haptický element židle.“ Docela jasný popis (až na ten „haptický element židle“, tomu moc nerozumím).
Autor předvedl velmi zajímavou koncepci řešení. Modely vystavené na okenním parapetu (D2 a D3) jsou jen rétorickým cvičením, pro využití dřeva jako konstrukčního materiálu jsou příliš subtilní a mohly by být modelem pro kovovou konstrukci (nebo plastickou hmotu – např. rPET (recyklované PET lahve) nebo recyklovaný polypropylen (Wood-filled Polypropylene = WPP). Ergonomické chyby by šly v dalším kole odstranit.
Finální produkt – židle D1 je zdařilá, pevná a příjemně lehká. Nicméně problém s roztečí područek, po stranách chybí příčné vlysy, což má negativní vliv na pevnost konstrukce, detail spojení sedáku a opěráku je divný (???). Mně se líbí konstrukce židle, zkusil bych do ní vložit překližkový prostorový výlisek z produkce firmy TON.
Jak dál?
Jak jsem napsal v úvodu, jsou to židle na půl cesty. Židle na jednu večeři (když se nebudete moc vrtět). Stály by za dotažení a dotvoření. Z autorů je patrné nadšení, ale chybí jim (zřejmě) základní znalosti ergonomie, normovaných požadavků na jídelní židle, vlastnosti materiálů a i konstrukce. Ne nadarmo se mezi designéry říká, že židle je nejtěžší produkt. Vrátil bych se na začátek k rešerším, pořádně bych hledal podobné židle a pokud bych je nenašel, nabízí se otázka PROČ?
Jinak výstava byla super – Most z dřevěné příhradoviny, porcelán, sklo
Všem tvůrcům přeji úspěch a nedejte se odradit.
Chcete-li vše probrat detailně, diskuze možná… Je to na vás.
0 Comments